Blog · Příspěvek 2 · Co bylo předtím
Wurzelkinder, hry vlastní výroby a scénáře
Příběhy a hry mě zaměstnávaly dávno předtím, než existovalo Sagalino.
Zveřejněno
Hry, které jsem dělal sám
Jako dítě jsem mnohem radši dělal hry sám, než abych si kupoval hotové, hlavně deskové. Jednu pořád mám, vlastní verzi Monopoly. Bylo mi asi jedenáct.
Vlastně jsem s tím nikdy nepřestal. Až do konce třicítky jsem pořád stavěl nějaké deskovky, některé dost složité.
Mord im Dorf
Jako teenager jsem programoval v Profanu a v Basicu. Moje první opravdová hra se jmenovala „Mord im Dorf“ (Vražda ve vsi), detektivka, ve které se mělo zjistit, kdo to udělal. Vešla se na 3,5palcovou disketu.
Disketu bohužel už nemám a pořád mě to mrzí.
Wurzelkinder
V naší rodině je kniha z roku 1906: „Etwas von den Wurzelkindern“ (Něco o dětech kořenů), napsaná a namalovaná Sibylle. Byla řeholnice a malířka a sama děti neměla. Pro mě je to praprateta.
Úplně neznámá ta kniha není, hlavně u starší generace. Děti kořenů spí celou zimu pod zemí, na jaře je probudí Matka Země a pak vyrazí ven. Koupil jsem si ji jako dospělý ještě jednou.
Vždycky na mě dělalo dojem, že kniha může být víc než sto let stará a děti z ní mají pořád radost. I proto je pro mě u Sagalina tištěná kniha tak důležitá.
Mnoho let ve filmu
Kino mě zajímalo už jako teenagera. S kamarády jsem natočil spoustu krátkých filmů, vlastní nebo půjčenou kamerou, a dělal jsem vlastně všechno, co s filmem souviselo.
Později jsem pět let pracoval v Paříži v jedné z největších firem, které financují a produkují kinofilmy. Staral jsem se tam hlavně o analýzu scénářů, tedy o otázku, jak silný scénář je a jak dobrý je celý balíček kolem něj. V té době jsem přečetl a ohodnotil hodně scénářů.
Člověk se při tom docela přesně naučí, co příběh potřebuje, aby unesl. Platí to pro kinofilm stejně jako pro dětskou knihu a hodně z toho je v příbězích Sagalina.
V příštím příspěvku je řeč o létu 2026 a o Bagger Wuff.