Dětská kniha inspirovaná ukiyo-e

Ukiyo-e vzniklo v 17. století v Edu, dnešním Tokiu. Město rostlo, jeho obchodníci měli peníze i volný čas a chtěli obrazy svého okolí: divadla, módy, čtvrtí zábavy a později také krajin. Dřevoryt je technika, ukiyo-e je obrazová tradice, která ji používala po staletí. Protože se listy tiskly, mohlo si je koupit mnoho lidí: podle Asian Art Museum se z jedné sady desek dalo získat několik tisíc otisků.

Klasický tištěný obraz byl práce celé skupiny. Nakladatel vedl záměr: odhadl trh, zadal práci umělci, dohlížel na výrobu a staral se o distribuci. Umělec nakreslil předlohu černým inkoustem na tenký papír. Řezbář přenesl kresbu na desku z třešňového dřeva a dřevo kolem čar vyřezal. Nakonec tiskař nanesl barvy na papír. Kreslíř se tisku sám neúčastnil a část výsledku se rozhodla až v dílně.

U vícebarevného listu, nishiki-e, se pro každou barvu vyřezávala zvláštní deska. Drobné pasovací značky, kento, držely papír při každém tisku na stejném místě, takže čáry a barevné plochy přesně dosedly na sebe. Podle Asian Art Museum vyžadoval průměrný list nejméně zhruba deset tisků. Pasovací značky se staly spolehlivou technikou v polovině 18. století a Suzuki Harunobu zavedl tisk všemi barvami okolo roku 1765.

V 19. století se do středu dostala krajina. Katsushika Hokusai nechal na počátku třicátých let 19. století vytisknout svou sérii Fugaku sanjūrokkei („Třicet šest pohledů na horu Fudži“), která později narostla na 46 listů. Hojně v ní použil pruskou modř, pigment, který do Japonska nedávno přišel z Evropy. Utagawa Hiroshige je autorem série Meisho Edo hyakkei („Sto slavných pohledů na Edo“). Kromě jednotlivých listů se tiskly i knihy: ehon, japonské slovo pro obrázkovou knihu, označuje v užším smyslu svazky z období Edo tištěné dřevorytem. Smithsonian Libraries uchovávají přes tisíc takových svazků, v mnoha z nich jsou obrázky Hokusaie a Hiroshigeho. Hokusaiova Hokusai manga čítá patnáct svazků vydaných v Nagoji v letech 1814–1878.

To, co dělá Sagalino, je přenesení do současnosti. Naše obrázky vznikají digitálně jako jeden celek, bez samostatných desek, které by se tiskly přes sebe barvu po barvě. Převzali jsme tvarové rysy této tradice: tmavé obrysy, klidné plochy, vrstvené krajiny, vlnité linky a paletu od indiga po rezavou červeň. Struktura dřeva a vlákna papíru jsou napodobeny jako struktura povrchu. Proto styl označujeme jako inspirovaný ukiyo-e.